Kalendárium 2019

Tradiční poštolčí kalendář je tu. Letos jsme to stihli ještě před vánocemi.

Zimní kamery

Teploty zvolna klesly pod bod mrazu a tak  jsme sklidili i poslední letní kamery.  Moc se toho už na nich teď nedělo kromě poskakování sýkorek a příletů a odletů „naší“ poštolky, doprovázených často plašením holubů.

S klesající teplotou

Svatý Martin sice včera nepřijel na bílém koni, ale teploty, alespoń ty noční, nám klesly pod 5ºC. Sice jen o stupeň, ale i tak jsme se nakonec rozhodli sklidit na zimu kameru, která se to podle uváděných technických parametrů nemusí líbit. Místo, které snímá, tedy staré hnízdo, už teď stejně navštěvuje jen tlupa sýkorek...

Vytrvalost má své meze

Už to vypadá tak, že vytrvalý mladý poštolčí sameček, co se u nás objevil začátkem září a svou úslužností se zalíbil samičce natolik, že ho tu nechala bydlet, se nakonec odstěhoval.  I když to začalo vypadat, že se samičkou začínají tvořit takřka harmonický pár, její znovuprobuzená nesnášenlivost, už na něj byla zřejmě příliš. Od 16. října jsme ho to neviděli.

Zaostřeno

Možná jste si toho všimli. Záběr na naší kameře s číslem 1 vypadá poněkud jinak. Je po letech opět ostrý, poněkud širší a zároveň nižší.

Kde bude hnízdo

Takhle z podzimku poštolky (stejně jako ostatní opeřenci) již rozvažují, kde bude na jaře nejlepší místo pro založení hnízda. Přemýšlí o tom i „náš“ mladý sameček. Pravidelně se producíruje před samičkou v bedýnce na policích pod bidýlky u dveří a vrtí tam hnízdní důlek. Na snímku nahoře ho vidíte i se samičkou, kterou se mu tam občas podaří vylákat (ona vlevo, on vpravo).

Párování a podzimní hraboš

Tak už tu máme podzim. Poštolky se v nastalých chladných ránech sluní na bidýlcích a zdá se, že samička už se s přítomností vytrvalého mladého samečka smířila a už se opravdu vypadá, že se dali do páru.  Není divu. Jak můžete vidět na srovnávacím snímku z ranní toalety, tak mu to opravdu sluší:

Jak se zalíbit poštolčí dámě

Poštolčí samička, co u nás už skoro dva měsíce bydlí, včera večera zahnala na příletu mladého poštolčího samečka, co se tu vyskytuje teprve pár týdnu. Už jsme o tomto vytvrvalém mladíkovi psali. Samičce se vyrtvale dvoří a jako jediného z řady samečků, co se kolem ní a naší lodžie ochomýtají, ho toleruje a dokonce mu obvykle dovolí v lodžii i přespat. Včerejší vyhazov mu neubral na odhodlání zabrat si zde nalezené hnízdo a získat i samičku. Hned ráno, ještě než samička odletěla byl zpět a ještě nějakou dobu po jejím odletu zůstal, vyhříval se a střežil lodžii proti poštolčím vetřelcům.

Výrostek

V pátek večer za „naší“ poštolkou přiletělo opět další individuum. Vletělo to do poličky nad bidýlky u dveří a tikalo a tikalo a tikalo, takže jsme mysleli, že je to zase poštolčí mladík, který se „naší“ poštolce vytrvale dvoří. Když to však sletělo dolů (v tom nízkém prostoru na nejhořejší poličce se žádný návštěvník dlouho neudrží), ukázalo se, že je to sice zřejmě sameček, ale ještě mladší než ten předchozí.

Vytrvalý mladík

Na začátku září se v naší lodžii objevil nový sameček. Vyhlíží velmi mladistvě. Ocasní pera má už šedá, ale shora na hlavě má ještě množství hnědavých pírek, takže pokud ho vidíte zepředu, snadno si ho můžete splést se samičkou.  Od ''našeho" starého samečka se liší nejen zbarvením hlavy, ale i velkým počtem černých kapek na křídlech. Má spoustu energie a je tu evidentně nový, protože nejprve vše prozkoumal: vyzkoušel posed na těch nejhořejších poličkách pro kamery  i na kamerách pod stropem, které se mu podařilo dokonale přenastavit. Především se ale zajímá o hnízdní bedýnku, v níž vytáčí důlek a o samičku, před kterou se servilně uklání, natřásá a tiká a tiká a tiká.

Jedna sezóna skončila, druhá začíná

Pokud můžeme soudit z online přenosů z poštolčích hnízd, letošní sezóna skončila. Poštolčata vyletěla už i z hnízda ve veži kostela v Mils bei Imst a většina kamer už je vypnuta nebo je nasměrována někam jinam. Ve druhém případě je nejčastěji pouze otočena směrem ven z hnízda, takže se dozvíme něco o jeho okolí (např. v Cáchách).

Letní podvečer v naší lodžii. Sameček přistává na bidýlku za samičkou.

Nocležnice

Po odstěhování poštolčat do záchranné stanice naši lodžii vbrzku začali dva poštolčí samečkové. Sameček první je, jak se domníváme, otec "našich" letošních poštolčat a po svém znovubjeveníse poměrně často nocuje na bidýlkách nad starým hnízdem. Odtud se ho ovšem pravidelně snaží vystrnadit sameček druhý. 

Prázdné hnízdo

 

A co se stalo ráno?  "Náš" poštolčí sameček nad ránem vyměnil přední bidýlko za zadní a zůstal na něm do 5 hodin. Pak přelétl na komeru pod stropem u dveří a z ní na hnízdní bedýnku. Chvilku poseděl na jejím okraji a bedlivě si prohlížel její obsah. Hnízdo bylo prázdné...

Návrat ztraceného otce

Přiletěl dnes večer těsně po deváté jaky by se nic nestalo... a teď už podřimuje na bidýlku nad starým hnízdem.  Nebyl tu celých nešťastných třináct dní a už je marné přemítat coby, kdyby.

Odvézt či neodvézt

(aneb jak jsme toto dilema nakonec vyřešili)

 

Pokud sledujete přímý přenos z naší lodžie, tak už určitě víte, že letošní čtyři poštolčata v pozdním nedělním odpoledni zmizela z hnízda. Od úterka 3.července, kdy se zde naposledy ukázala matka poté, co zahnala 29. června poštolčího otce,  jsme dumali jak dlouho máme čekat než je předáme do záchranné stanice a vlastně i to, zda je nezbytné je tam dávat, když se i při naší náhradní péči mají čile k světu. Rozhodně jsme je nechtěli odvézt předčasně, pokud by byla ještě šance, že se jejich rodiče mohou vrátit.

Červený a černý, zelený a modrý

Ve středu odpoledne byla naše čtyři poštolčata okroužkována. Akce byla domluvena již více než čtrnáct dní předem s brněnským průvodcem již tradičních ornitologických večerních vycházek ČSO za našimi ptačími sousedy.  Poštolčata byla vylovena z hnízda, strčena do pytlíku, v něm zvážena, okroužkována, vyatžena z pytlíků a uložena zpátky na hnízdo, kde je už čekala zasloužená odměna v podobě čtyř kuřátek.

Pohřešovaná poštolka

Pohřešuje se poštolčí samička. Od úterka 3. července se tu neukázala. Alespoň pokud můžeme věřit záznamům z kamer a vlastnímu pozorování. Jejímu zmizení předcházela řada dnů, kdy měla evidentně potíže se zásobováním mláďat potravou. Stav nouze trvá vlastně už od neděle 24. června, kdy se sameček začal objevovat pouze v noci, až ho nakonec 29. června zřejmě definitivně zahnala. Poslední den, kdy se zde samička objevila byl zvlášní i tím, že čtyři hraboše, které tehdy poštolčatům předala,  přinesla během pouhých dvou hodin (11:55, 12:29, 12:52 a 13:55).

Jako na cizího…

„Naše“ poštolčí samička přináší v posledních dnech jen tak tři – čtyři hraboše denně a k tomu něco menšího – zřejmě hmyz, kterému pracovně říkáme „chrousti“.  O tom, co se děje mimo naši lodžii přehled nemáme, ale na anténě protějšího domu je teď nevídáme a tak snad loví. Pokud ovšem jen na nějakém pro nás méně nápadném místě nečeká na samečka.

Myš na hraní

Pokud mají „naše“ poštolčata to štěstí, že jim samička přinese hraboše, je jasně  vidět, že to je právě to, co jim chutná nejlépe. Těm dvěma nejstarším už je dnes čtrnáct dní a už jsou v tom věku, kdy se snaží hraboše urvat pro sebe a schovat pod křídly před ostatními. A poté naráz spolknout, což se jim u menších myšáků občas už i podaří. S těmi většími je potíž a tak samička hraje s poštolčaty přetahovanou. Když jsou zvláště zarputilá, tak jim zkrátka myše nechá.

Problémy v zásobování

Nejprve přišel poštolčí poštou e-mail:

"Od včerejška pozorujeme (nedíváme se ale pořád), že samice je na hnízdě velmi málo a bojíme se, že se něco stalo samečkovi a ona se teď musí starat sama.  Doufáme, že se mýlíme..."

Jakožto zkušení pozorovatelé poštolek jsme odpověděli, že se neděje nic nenormálního.

Dráčata

Byli jsme skoro celý týden pryč a po návratu zjišťujeme, že namísto ochmýřených bílých andílků jsou v poštolčím hnízdě čtyři dráčata. Pršelo, ochladilo se a vítr docela dost fouká, takže poštolčí otec rodiny nemá zrovna nejlepší podmínky pro lov. Přitom se ale nezdá, že by dodávka hrabošů pro malé otesánky nějak vázla.

„Jenom“ čtyři

Jak to tak vypadá, poštolčata letos budou jen čtyři. Na snímku nahoře je vidíte při krmení samičkou. Sameček, zodpovědný za zásobování rodiny, právě odlétá ze zábradlí.

Jubilejní poštolče

Dnes před půl sedmou se v naší lodžii vylíhlo letošní čtvrté poštolče.  V záběru kamery se poprvé objevilo v 6:20.

Den druhý, poštolče třetí

Pokud jste četli předchozí dva příspěvky, tak již víte, že včera se v hnízdě za dveřmi naší lodžie vylíhla dvě poštolčata. Dnes k těmto dvěma ochmářeným bílým kuličkám přibyla třetí. Vylíhlo se zřejmě nedlouho před půl dvanáctou.

Vzhůru nohama

Že už pod samičkou přichází na svět druhé poštolče, naznačila v 10:45 vyhozená skořápka. Na poštolče jsamo jsme si ovšem musela počkat do příletu samečka s myšem. Je dnes docela deštivo a lov se zřejmě nedaří tak, jak by měl, atak se objevil až v 12:42. Nedočkavá samička ovčem vystartovala předem, jakmile zahlédla, že se blíží.

První krmení

Letošní první poštolče, které se vyklubalo dnes kolem páté hodiny ranní, dostalo své první sousto z myšáka v 7:30. Samička si předtím myše od samečka přebrala jako obvykle na zábradlí a odletěla s ním. Samečka, který samičku v době její nepřítomnosti střídá v sezení na vejcích a zahřívání poštolčat, uvítalo na hnízdě hladové poštolče zvedající hlavičku, aby je nakrmil.

Už jen čtyři vejce

Ano, vejce jsou již jen čtyři a možná, že v době kdy toto píšeme, jsou už jen tři. Dnes ráno se totiž vylíhlo první poštolče. Samička už se s veci nějaký ten den předtím bavila kvokáním. Dnes hned za rozednění bylo vidět, že se na vejcích více vrtí.  A když takto činila těsně před pátou, tak se ve 4:57 objevila skořápka a bylo možno zahlédnout malé tělíčko snažící se dosatat ze zbytku vejce.

Vejce páté

K snesení pátého vejce se „naše“ poštolčí samička chystala už od včerejšího večera, kdy ji symeček opakovaně přinášel krásného tučného hraboše aniž by na tuto lákavou nabídku nějak reagovala. Očekávali jsme tedy, že ráno tu bude další vejce, ale to se objevilo až kdy jí sameček přinesl pozdní oběd těsně po půl druhé.

Vejce čtvrté

Dnes  před půl jednou se objevilo vejce čtvrté.  ještě stále pršelo a pršelo a promoklý sameček, který přinesl samičce na oběd pěkného hraboše (kdoví kde a jak je v tom dešti chytá), ji marně lákal na tu pochoutku na zábradlí.

Vejce třetí

 

Tak tu máme třetí vejce. Objevilo se o něco dříve před tímto záběrem a rozhodně dříve neý jsme ho čekali. Poprvé pod samičkou vykouklo již včera těsně po páté hodině odpolední.

Vejce druhé

Bylo sneseno dle očekávání dnes nad ránem. Poprvé jsme ho pod poštolkou zahlédli v 6:50. V 7:05, když se objevil sameček s myšem, bylo jasné, že jsou vejce opravdu dvě:

 

Dlouho očekávané vejce

Pod bedlivým okem kamer sledujících hnízdění poštolek se už pomalu začínají líhnout poštolčata. Včera (11. května) se první vylíhlo na vodárenské věži v holandském Hoogeveen. Líhnou se už i na jihu Čech v Třeboni; ovšem tam už přenos také postihly bouřky, které vyřadily z provozu kamery. U nás včerejší bouřka kamery ušetřila, s jejími následky všek dosud zápolíme na nahrávacím serveru.

"Naše" poštolka ale zřejmě na okamžik, kdy její činnost nebude zaznamenávána, čekala. Dnes  nad ránem konečně snesla první vejce.

Návrat rorýsů

Tento blog jsme po nějakou dobu zanedbávali na úkor blogu hlavního. Ten je ovšem po bouřce 11. května spolu s nahrávacím serverem mimo provoz. Takže alespoň hlavní aktuality:

Myš! Myš! Myš!

"Naše" poštolčí samička se už začíná daleko více zdržovat v lodžii nebo někde poblíž. To pro nás má nezanedbatelnou výhodu v tom, že již nemusíme sami odhánět holuby.  Bylo nám jasné, že to také znamená to, že už zřejmě sama neloví, ale čeká, co dobrého jí sameček přinese.

Kamkoli, cokoli, jakkoli, kdykoli

"Kamkoli, cokoli, jakkoli, kdykoli" - tak, pokud se nepletu, pravila Velma Hattfield.  A dalo by se říci, že tak nějak to u nás teď vypadá. Ovšem u "našich" poštolek se jedná o vážné usilí směřující ku založení hnízda a vyvedení potomstva...

... se perou

Nejen husy pode a nade mlejnem, ale, jak je u nich na jaře dobrým zvykem, i poštolky se perou. V naší lodžii už jsme takových pranic zažili několik. Nyní jde zřejmě o to, zda si dobré bydlo v naší lodžii udrží poštolka, která si zde své domovské právo doslova vyseděla přes zimu, nebo ta nová, co se zde snaží zabydlet od 4. dubna. Už zde jednou v klidu vedle sebe přespaly, pak na sebe jen tak letmo narazily, ale dnes po poledni z toho byla opravdu velká pranice.

Kdo je kdo II

Pokud jste četli předchozí příspěvek, tušíte, že "kdo je kdo" se týká dvou poštolčích samiček, které v noci 5. na 6. dubna nocovaly v naší lodžii.

Kdo je kdo (a také kdo s koho)

Dnešní den ukázal, že poštolky, které snad opravdu chtějí založit domácnost v naší lodžii, jsou správně jarně naladěny.  Sameček se vrátil hned o šesté a ráno bylo opravdu rušné, zvláště když se ukázalo že o lodžii projevují zájem minimálně tři poštolky.

Nahoře, dole nebo někde úplně jinde?

Sameček, který zde naposledy marně hledal samičku 1. dubna, se sned po polednách opět objěvil se samičkou v patách.

Načase vytáhnout jarní kamery

Začátkem týdne jsme usoudili, že je načase opět vytáhnout kamery snášející teploty do 0°C, které jsme načas sklidili kvůli mrazům. Při té příležitosti jsme  také některé z nich přemístili. Nyní tedy můžete vidět zblízka "naši" poštolku i v době, kdy nocuje na bidýlku nad starým hnízdem:

Jak to u nás vypadá s jarem

Snad už opravdu bude. Alespoň na nájemníky a návštěvníky naší lodžie už přichází. Za „naší“ samičkou létá do lodžie sameček a oba se střídavě vrhají po hlavě do bedýnky pod bidýlky, tikají a vrtí důlek…

Co dělá poštolka v noci

Co by dělala? Chvíli se chruje a probírá si peří a pak zaboří hlavu mezi křídly na zádech a spí. Aspoň do té doby než ji oravné reflektory dole projíždějícího auta probudí. To se pak ospale probere, rozhlédne a zase zaboří hlavu do peří a spí...

Alespoň ta "naše".

Dvě návštěvy

I když se má ještě ochladit (a ne zrovna málo), tak jaro je zřejmě opravdu ve vzduchu. Dnes k nám přiletěl s poštolčí samičkou na návštěvu sameček dokonce dvakrát. Hned po ránu, ještě před sedmou, a pak odpoledně před půl čtvrtou.  Hlasitě na sebe tikali a vyzpěvovali a samička se rozčileně vrtěla v bedýnce pod bidýlky u dveří. Odpoledne se do ní vrhl i sameček.

Předjarní kamery

V neděli 11. března jsme sáhli do skříně a vytáhli 3 kamery, které snesou teploty do 0° C. Prvním zaznamenaným návštěvníkem byl náš starý známý brhlík:

Den poté

Poštolčí nápadník se dnes opět ukázal.  „Naše“ samička ovšem nebyla doma, nebo si zkrátka špatně domluvili kdy a kde se sejdou, tak hned zas zmizel. Je to ovšem fešák, tak se jí snad zalíbí.

Související příspěvky:

• Jaro za dveřmi

Jaro je za dveřmi

A za „naší“ samičkou dnes ráno přilétl do lodžie první nápadník. Ona se čepýřila na bidýlku a on hned vlétl do bedničky pod ním.  Na snímku z kamery z něj vidíte jen kus šedivé hlavičky:

Už je zima, už je mráz

Za ranních červánků jsme tu dnes měli skoro minus dvanáct stupňů (Celsia).  "Naše" poštolka se nicméně rozhodla, že teď už je na odlet do teplejších krajin poněkud pozdě, a tak u nás zůstává.

Spíž na myš

Přesněji řečeno, spíž na hraboše. "Naše" poštolka si dnes zase jednoho přinesla. Od rána hustě sněžilo a foukal nepříjemný vítr. Zkrátka poštolku by nevyhnal... Však se také vzápětí poté, co se odhodlala ve čtvrt na devět vyletět do té nepohody hned zase vrátila a odletěla až těsně před desátou.  Zpět přiletěla ve štvrt na dvanáct a přinesla si ssebou zmíněného hraboše.

Pečený nebo vařený?

Nikoliv.  Syrový hraboš chutná nejlépe. Alespoň poštolkám. Dnes v podvečer si ta „naše“ přinesla jednoho až do lodžie a a hned si na něm i pochutnala.