(aneb jak jsme toto dilema nakonec vyřešili)
Pokud sledujete přímý přenos z naší lodžie, tak už určitě víte, že letošní čtyři poštolčata v pozdním nedělním odpoledni zmizela z hnízda. Od úterka 3.července, kdy se zde naposledy ukázala matka poté, co zahnala 29. června poštolčího otce, jsme dumali jak dlouho máme čekat než je předáme do záchranné stanice a vlastně i to, zda je nezbytné je tam dávat, když se i při naší náhradní péči mají čile k světu. Rozhodně jsme je nechtěli odvézt předčasně, pokud by byla ještě šance, že se jejich rodiče mohou vrátit.
Konzultovali jsme věc se třemi záchrannými stanicemi v našem okolí (brněnskou, jinačovickou a rajhradskou) i s přáteli a známými, kteří poštolkám a dravcům alespoń trochu rozumějí, a nakonec jsme se rozhodli pro přemístění poštolčat.
S jejich odchytem nám pomohl ornitolog, který je několik dní předtím okroužkoval, takže vše proběhlo hladce. V jejich věku 25-22 dní jsme se totiž už obávali, že by při našem neodborném zásahu poštolčata mohla předčasně vyletět. Takto byla překryta starými plenami, z pod nich vytažena a stčena do připravené krabice. V nípak byla odvozena na dohodnuté místo , ke byla předána panu Machařovi z brněnského Ptačího centra. Nyní tedy pobývají v něm a doufáme, že pod odbornou péčí zdárně rostou, sílí a nabývají všech potřebných dovedností pro to, aby mohla být vypuštěna do volné přírody. Mělo by se tak stát někde v Moravském krasu...
Žádné komentáře:
Okomentovat