Kalendář 2020

Konec třináctého roku, který jsme strávili s „našimi“ poštolkami, je za dveřmi. Jako každým rokem touto dobou jsme tedy probrali záznamy z letošního hnízdní sezóny a uspořádali je do kalendáře na rok příští.

Aktuality 2019

Na hnízdě v naší lodžii se letos vylíhlo pět poštolčat. Přišla na svět 31.května - 5. června, poslední tedy s pětidenním zpožděním oproti prvému.
Dvě nejmenší bohužel 15. května uhynula.
Zbylá tři (dvě samičky a jeden sameček)  byla 22. června okroužkována a ráno 2. července vyletěla z lodžie. Rodiče je budou ještě asi měsíc podporovat...
Aktuality z dění v lodžii zde už nějaký ten pátek nestíháme zveřejňovat, ale zájemci je najdou na blogu O myších a poštolkách.

• Deník 2019

Aktualizace 2019/07/03.

Trojúhelník nebo čtyřúhelník

Jak to tak vypadá, vrátily se k nám do sídliště na začátku dubna poštolky.  Do té doby tu byla pouze „naše“ poštolčí samička, ta, která s námi strávila zimu a v polovině března se objevivší první poštolčí nápadník. Ten byl a je sice pěkně urostlý a vybarvený, ale o „naši“ poštolku a naši lodžii neprojevoval dostatečný zájem. Od 3. dubna ho nahradil další sameček, možná ten loňský, se světlými skvrnami na zátylku.

Staré hnízdo

Poštolčí sameček, co se do naší lodžie nastěhoval na začátku dubna, si v sobotu 6. dubna po poledni povšiml, že dole v koutě na zemi je krabice s hlínou – staré hnízdo, v němž bylo vyvedeno od r. 2007 deset generací poštolek. Od přestavby v roce 2016-17 si poštolky příliš tohoto místa nevšímaly. Ale on nyní často slétá dolů a občas se zde i zavrtí.  Činí tak především, pokud je obsazena nová hnízdní bedýnka u dveří, ale i jindy… Dolů se přitom vrhá mnohdy střemhlav...

Není-li tu ta, kterou mám rád…

„Není-li tu ta, kterou mám rád, tak mám rád tu, která je tu…“. Tak nějak to teď u nás vypadá. Poštolčí sameček, možná, že to není zrovna ten, který občas zavítal na návštěvu za „naší“ poštolčí samičkou, je tu od středečního odpoledne pečený, vařený.

První vrtění

„Naše“ poštolčí samička se vrtí na hnízdě skoro každé ráno. V bedýnce, kde loňský poštolčí pár zahnízdil,  už vyhloubila docela velkou jámu. Ovšem samečka, co za ní občas po ránu přiletí na návštěvu, jsme v hnízdní bedýnce viděli poprvé až v neděli 31. března.

Kamery v plném počtu

V sobotu 30. března jsme vystrčili do lodžie ze zazimování poslední dvě kamery:

Konečně on?!

„Naše“ poštolka se konečně dočkala. Dnes hned po ránu se objevil on. Zatím není jasné zda je to ten pravý. Je ale pěkně urostlý i vybarvený.

Návrat zimy?

Buďto se opravdu vrací zima nebo tu už máme apríl.  Každopádně to dnes u nás v lodžii chvílemi vypadalo jako na horách. Poštolka se ovšem chytře po celou dobu před sněhovou vánicí schovávala.

Čekání na jaro

Na „naší“ poštolčí samičce už je vidět, že jaro se blíží. V dohledu ovšem zatím není žádný sameček a vlastně vůbec žádná jiná poštolka. V naší ulici i čtvrti je zatím pusto a ticho.

Když se trochu oteplí

 

I když dnes už zase mrzne, včerejší ranní teploty ještě připomínaly jaro. A jarní zájem o lodžii začali v uplynulých dnech projevovat i opeřenci.   I „naše“ poštolka se začala zajímat o bedýnku u dveří, která vloni posloužila jako hnízdo, a bylo ji dokonce možnost spatřit, jak se v něm čile otáčí a vrtí.

Za úplňku

V naší lodžii za úplňku někdy bývá světla jako za dne.  Úplňku lidé od nepaměti přisuzovali zvláštní moc.  Těžko ovšem říci, na co za svitu úplňku myslí taková poštolka odpočívající v noci na bidýlku. Žádné magické rituály neprovádí

Čím dál sněží (tydlidum)

Dnes to u nás vypadlo jako v zimní pohádce.  Štěňátka a děti, které viděly první sníh se v něm válely a seriozní lidé dospělí je zas až tak moc nenapomínali.  Takový  nějaký den to musel být, když vznikla píseň medvídka Pú složená zvlášť k tomu, aby se zpívala v přírodě a ve sněhu:

Čas na něco menšího

Takhle v zimě je občas lépe dát si večeři v teple pod střechou. "Naše" poštolka si k ní dnes přinesla pěkně vypaseného hraboše.