Kalendárium 2017

Konec desátého roku, který jsme strávili s "našimi" poštolkami, je za dveřmi. Byl "díky" dosud nedokončené stavbě pro nás i poštolky značně dramatický. Jako každoročně jsme se probrali tím, co přinesla letošní poštolčí sezóna a z nashromážděných snímků vybrali ty "nej" do kalendáře na příští rok.

Kalendář na rok 2017 se snímky z kamer ze sezóny 2016 najdete zde.
Měsíční kalendář s fotografiemi poštolčat pak zde.

Vánoční návštěvník

Narozdíl od roku loňského je v naší zimní lodžii, v níž dosud nebyly dokončeny všechny stavební úpravy, poměrně málo opeřených návštěvníků. Zde alespoň jeden z nich, zachycený v okamžiku, kdy asistoval zdobení vánočního stromečku:

Návštěvníci

Podzim, alespoń ten astronomický je tu, a stavba která nám a našim poštolkám od konce března kompliikuje život, je tu stále. Dostalo se nám sice bleskového světle okrového nátěru a před těmi částmi fasády, které nemají ještě okrášlit balkony a zábradlí, už sice zmizelo, ale jinak tu žádný čilý ruch nepanuje. A ano, ovšem, neměli bychom zapomenout na rorýsovník, osazený nad okny naší ložnice.
Jelikož zde panuje klid a lešení výrazně ubylo, tak ony zbylé kusy se staly oblíběným místem pro mezipřistání ptačích návštěv, povětšinou sýkorek a rehků, ale i vrabců.

Bylo tu, není tu

Pokud Vás zajímá, jak dopadla letošní hnízdní sezóna našich poštolek, tak snad můžeme po jejím skončení říci, že dobře. Obě poštolčata nakonec vyletěla. To šikovnější přespávalo po vyletění v lodžii a objevovalo se v ní ještě i poté, co jsme ji na konci června vyklidili. Naposledy jsme je tam viděli 5. července. Vyklizení lodžie znamenalo i vypnutí kamer, ale v prázdné lodžii se neděje již nic, co by stálo za sledování. Co dělají letošní poštolčata a jejich rodiče, nevíme. Za normálních okolností by zde ještě nejpíše mláďata a poté jejich rodiče přespávali. Nyní pouze každé ráno slýcháme někde poblíž chyrakteristický křik poštolky na odletu, který zřejmě znamená něco jako "Pozor, pozor! Uvolněte letový prostor!". Na koci naší ulice, na straně k lesu, ještě stále vídáme dvojici poštolčat. Snad jsou to ta "naše" a snad i to nešikovnější přežilo...

Léto, čas koupání

Pokud je horko, a že horko opravdu v posledních dvou dnech bylo, ocení i poštolče koupadlo. Může to být i stará miska pod květináč. Opravdu si to včera užívalo:

Kolik má poštolče životů?

Říká se, že kočka má pět životů. Někdy dokonce sedm nebo devět. Dokáže se ze všeho vylízat. Může spadnout z velké výšky, v pádu se dokáže přetočit tak, aby dopadla na všechny čtyři, a po dopadu na zem ani nezamňouká a utíká pryč.
"Naše"  letošní pro let netalentované a nedostatečně trénované poštolče se od pondělka 20. června ocitlo na zemi a bylo tam odchyceno celkem šestkrát. Naposledy, když se již za tmy po marných pokusech dostat za sourozencem trůnicícm nad ním na bidýlku se nenadále rozhodlo, že by mu to šlo lépe z podlážky lešení, ale minulo ji. Našli jsme ho pak sedět před sousedním domem. Putovalo pak jako obvykle do krabice a výtahem do osmého patra. Měli jsme vážné podezření, že na to, že bude dole zachráněno spolehá a kromě toho se mu jízda výtahem líbí.

Před poslední cestou výtahem (2016/06/23)

Řekni mi, kde spíš, a já ti povím, kdo jsi.

Když poštolčata odrůstají, začne být postupně neúnosné spávat dole na hnízdě a ještě k tomu vleže. Správná poštolka spává nahoře na bidýlku. Vzorem všem generacím poštolčat v tom byla maminka s tatínkem. Letošní padací poštolče pochopitelně ještě na bidýlku nespává. To druhé, létací, už k tomu ale nemá daleko. Po dva večery se pokoušelo bidýlka dosíci a když se to nepodařilo, vzalo zavděk výzubem v nedokončeném polystyrenovém obkladu. Padací poštolče se pak vždy po několika marných pokusech dostat se za ním uvelebí dole na podlaze lodžie.

42 dní ?

Je to opravdu beznadějný případ.Včera se vezlo výtahem vzhůru už dvakrát. Když jsme ho poprvé chytali, tak kolemjdoucímu dítěti radostně pokřikujícímu a ukazujícímu "Poštolka! Poštolka!" maminka vysvětlila, že to už je tam tři dny a jen mávla rukou. Pomalu propadáme dojmu, že se to poštolče létat nikdy nenaučí. Křídla procvičuje jen když jimi mává na rodiče; je ovšem pravda, že křičet k tomu umí náležitě.Touha létat ho popadá, když je samo a chce se dostat za někým z poštolčí rodiny. Pokud je sourozenec s ním, je spokojené, odpočívá a čeká co mu život přinese.

Nadějný a beznadějný případ

Dnes ráno jsme měli v lodžii opět dvě poštolčata. To šikovnější přespalo zřejmě nahoře na lešení a po půl šesté slétlo za sourozencem do hnízda. A tak byli zase spolu:

Dobrá zpráva

Tak už jsme viděli i druhé, vlastně první nezvěstné poštolče. Přiletělo za maminkou na horní podlážku lešení večer ve 20:52. Zjevně je v dobré kondici a létání se mu daří. Už nejen let dolů, ale i vzhůru.

Ještě horší přistání

Ráno jsme zjistili, že zmizelo i zbývající poštolče. Nejenom my, ale i samička, která se marně snažila udat hraboše (v 04:57, 06:09 a 06:30). K tomu hustě lilo. Poštolče, které zřejmě neopatrně propadlo mezi okrajem lodžie a lešením, jsme objevili v lodžii o patro níže. Sedělo tam, obráceno dovnitř a pršelo mu na záda a ocásek. V 10:45 ho konečně objevila i samička, poté co zase jednou důkladně prohledala celou lodžii poté, co jí promoklý sameček přinesl v 10:38 myše.Slétla dolů a nakrmila je a vypadalo to dobře, že už o něm ví, takže mu téměř v pravé poledne mohla naservírovat oběd.

Špatné místo pro přistání

"Naše" poštolče -výzkumník se dnes hned po ránu rozhodlo prozkoumat lešení. Vydalo se pěšmo podél průčelí a vlastně nevíme, kam až dorazilo. Byl to docela dlouhý výlet, z něhož jsme viděli jen začátek a pak šťastný návrat.

 Obě poštolčata ještě spolu po ráno odpočívají na vyhlídce, odkud lze nejlépe pozorovat blížící se rodiče.

Přeskoč, přelez, ale (ne)podlez

Poštolčata, i když jsou to dravci sokolovití, evidentně neznají neznají heslo jednoho ze zakladatelů Sokola, Miroslava Tyrše. Zatímco "naše" šikovnější poštolče - výzkum se chová jako správný Sokol a dokáže už vylétnou z hnízda na polystyrenovou zábranu a ještě výše na skříňku a také slétnout zpět, tomu hruhému prostě vyskavací a předletecké pokusy nejdou. Nakonec mu nezbylo než zvolit cestu dolní a podlézt. A tak teď obě koukají do velkého světa za hranicemi lodžie. Jedno z podlahy a druhé z výše půl metru nad ním. A k tomu hlasitě hulákají na každého kolemletícího opeřence.

Výzkumník

"Naše" šikovnější poštolče se během dneška opět ukázalo jako opravdový výzkumník.Hned ráno odvážně seskočilo ze štokrdlete a vydalo se na průzkum kouta u dveří. Tady ho vidíte při návratu:

Jak lvové bijem o mříže

Ano, už třetí den jsou uvězněni za barikádou z polystyrenu. Samička i sameček je zásobují potravou pravidelně, i když včera dodávka poněkud kvůli vytrvalému dešti vázla. Ale co je to platné, když kolem je širý svět, který je potřeba poznat. Nejsznazší cesta venje přes stoličku, pod níž je umístěna kamera snímající před skříňkou uličku ke hnízdu. Když se nani dokážete vašplhat, je to pak už jen skok na stoličku vyšší, kterou se vězení uzavírá. První to dokázalo šikovnější mladší poštolče dnes v 7:30.

Боривітер звичайний

Název příspěvku Vám nic neříká? Боривітер звичайний je  jméno poštolky obecné v ukrajinštině. Toto jméno nám ve starém článku Il nome del Gheppio sice chybí, Ale naštěstí je tu wikipedie, s níž přeložíte úspěšně lecjaký odborný termín. Třeba i do afrikánštiny, ale my pro komunikaci s dělníky na stavbě, která dospěla až do naší lodžie potřebujeme ukrajinštinu. Nikdo jiný s výjimkou telefonických konzultací s brněnským Ptačím centrem, se s námi už o poštolkách nebaví.

Pozor chodci!

Včera, daleko později než v kterékoliv předchozí sezóně, se poštolčata odhodlala opustit bezpečí hnízda a vyrazila na první průzkumné výpravy za okraj bedýnky. Nejprve to menší a ještě více ochmýřené, ale zřejmě daleko podnikavější a šikovnější, seskočilo před čtvrt na jedenáct z ucha bedýnky a vydalo se do nejbližšího světa. Navštívilo přitom i koš sousedící s bedýnkou. Výlet se mu zjevně zalíbil a tak si ho pak ještě několikrát zopakovalo.

První výlet před hnízdo aneb Takto vypadá naše hnízdo zvenku? (2016/06/13) 

Sliby, chyby

Už jste si toho možná všimli, možná dosud ne. Všechno je zase jinak a možná ještě jinak bude.
Naivně jsme se domnívali, že dohoda nestavět lešení před naší lodžií do odletu ptáků, platí. V sobotu 11.června se nám lešení před lodžií objevilo. Poštolčatům bylo včera minimálně 23 dní (pokud z pěti přežilo to nejmenší, druhé bude o den nebo dva starší). Oproti minulým letům, kdy nám už dvacetidenní poštolčata ťapala čile přede dveřmi, se tato dvě přeživší letošní drží na hnízdě a zatím se neodvážila dále než do bedýnky. Přísun potravy je zřejmě dostatečný, tak proč opouštět známé jistoty...

 Samička přistává s úlovkem (2016/06/12)

Operace zábradlí

Demontáž zábradlí naší lodžie, původně avizovaná na středu, proběhla až dnes, v pátek 10. června a zabrala necelou půlhodinu od půl desáté do desíti. Jak už to tak bývá, všechno bylo trochu jinak. Nedemontovalo se zvenčí, ale zevnitř, takže důmyslný koš, který jsme předtím nastražili jako bariéru mezi bedýnku před hnízdem a zábradlím, putoval rychle na bedýnku. A ještě jeden jsme dali před truhlík pro případ, že by poštolčata napadlo v panice vyrazit ven. Věk na to zatím nemají, což svým chováním při celé opraci povrdila. Seděla v koutě v truhlíku a jen koukala... Hodní horolezci, kteří demontáž prováděli, pak opatrně košíky sebrali.

Stěhování kamer

Ve středu nám mají demontovat zábradlí lodžie. Údajně to má být rychlá operace. Dvojice horolezců zábradlí odšroubuje a snese. Poštolčata by tuto akci měla přečkat v hnízdním koutě a zůstat pak v lodžii do té doby než sama vyletí. Do té doby zůstane lodžie až na zábradlí tak, jak je. Lešení by se mělo zastavit o patro níže.

Jako by nikdy ani nebylo

Ještě dnes ráno byli tři.

Když tři jedí za pět

Když se po třídenní nepřítomnosti vrátili domů, zjistili jsme, že poštolčata za tu dobu neuvěřitelně povyrostla. Oteplilo se a v parnu většinu dne proklimbají a samička už je v tom teple klidně může nechat i o samotě. Když přijde čas na krmení vstávají s větším elánem snad jen ráno. To vypadají opravdu jako čilá trojhlavá saň. K večeru už spíše jako ochmýřená saň na krmníku. Sameček totiž nosí jídla jako by jich stále bylo pět a samička je vytrvale vykrmuje.

 

Opravdu ví nejlépe co dělat?

Dnes dopoledne v 10:41 se vylíhlo poslední vejce. Byl krásný den, oteplilo se, sameček nosil pravidelně proviant, samička pečlivě krmila a přebytky (a nebylo jich málo) ukládala do koutů kolem hnízda. Ještě teď jsou ve škvíře mezi bedýnkou a truhlíkem minimálně tři odložení hraboši. I na stavbě byl klid, který zde vzácně panuje už od začátku týdne; jen dva dělníci lepili polystyren na nejvzdálenějším domě.

Samička ví nejlépe

Za těch deset let, co u nás poštolky bydlí, se již párkát (přesně řečeno do dnešního dne třikrát) přihodilo, že nejslabší poštolče uhynulo.Dvakrát to byla poštolčata ve věku přibližně 10 dní, která zřejmě doplatila na to, že je samička přestala přes noc zahřívat. To loňské dokonce dosáhlo věku 29 dní, ale rozdíl mezi ním  a sourozenci už byl takový,že nemělo nejmenší šanci urvat si mezi sourozenci potřebný díl potravy. Poštolčí samičky nad nimi ve věech případech zlomili hůl daleko dříve než to nám lidem dávalo smysl. Dnes takto samička odepsala druhé letošní poštolče. Vylíhlo se v o půl šesté ráno a samička mu pomáhala stejně tak, jako tomu včerejšímu prvnímu, zbavit se skořápky. Od 6:25 ho však přestala zahřívat.

Líhnutí, den první

Tak první letošní poštolče už je na světě.Vylíhlo se dnes, 17.května mezi 16:16 a 16:23.

Emancipace

Když si čtete o poštolkách, dozvíte se jako jednu ze základní informací, že sameček občas střídá samičku v sezení na vejcích v době, kdy se samička živí donesenou potravou. Dokonce se můžete dočíst, že sedí na vejcích méně pečlivě. Poštolčí povahy, stejně jako lidské jsou ovšem různé, a pokud bychom měli soudit podle samečků, kteří se u nás za deset let vystřídali, museli bychom konstatovat, že emancipace poštolčích samečků je v tomto směru více než pokročilá. I "náš" letošní sameček sedí na vejcích neskonale rád. Občas přijde samičce jen tak nabídnout, že ji vystřídá.

Vítání ptačího zpěvu

Tak už tu máme pozdní večer, první máj, večerní máj, je lásky čas....Kromě líbání pod rozkvetlou třešní (nebo jabloní?), stavění májí, oslav svátku práce etc., na letošní první máj, jakožto první májovou neděli připadly nejen první mákové pobožnosti, ale i Vítání ptačího zpěvu. Tradice Vítání sahá na rozdíl od ostatních výše zmíněných pouze do 80. let 20. století, kdy ornitologové v britském Birminghamu přišli s nápadem vítat vždy první neděli v květnu přicházející jaro akcí s názvem Dawn Chorus Day. Později se připojili partneři BirdLife International v celé Evropě a International Dawn Chorus Day se stal snad nejmasovější ornitologickou akcí vůbec. Pokud jste dnes nevítali v rámci akcí organizovaných letos ČSO, mohli jste, tak jako my, pozorovat ptáky jen tak. Všude je už hnízdění v plném proudu a rozkvetlá třešeň, pod kterou jsme se zastavili se ozývala hlasitiým pípaním, jehož zvuk násobila ozvučná "deska" dutiny, sloužicí jako hnízdo.
A jak trávily dnešní den poštolky? Ty "naše" se vzorně střídaly na hnízdě a v příjemném poklidu poklimbávaly na vejcích.

Nezvaná návštěva

Samičku sedící na vejcích dnes vyrušila nezvaná návštěva cizího mladistvého páru, který prolétl do lodžie pod zábradlím. Ostraha hnízda před cizími opeřenými vetřelci, hlavně před soukmenovci je vždy důležitá. A taky sezení na vejcích musí být po několika dnech nudný stereotyp a tak "naše" samička okamžitě vystartovala z hnízda a jasně dala cizincům najevo, čí je tato velebudka.

Na záznam z kamery se můžete podívat zde.

A dejchat taky napůl...

Jak se ukázalo v neobvykle studenou neděli na sv. Jiří, nejen, že nevylezli hadi a štíři, tradiční to součást jídelníčku našich poštolek, ale neobjevilo se ani další vejce, takže jejich definitivní počet pro tento rok je pět.

(Nejen) sezení začíná

Snůška pokračuje v pravidelném rytmu jednoho vejce za 49 hodin a něco minut. Prozatím poslední bylo sneseno v noci ze včerejška na dnešek již za tmy. Připsali jsme ho ve statistických údajích ke včerejšku, ale není pochopitelně jisté, zda se interval mezi snesením posledních dvou vajec neprotáhl. Každopádně se už ráno těsně po půl sedmé, kdy se samička se samečkem střídali v sezení, objevilo před objektivem kamery snímající shora dění na hnízdě. Zda přibude ještě vejce další se ukáže zřejmě nejdříve v neděli ráno. Samička začíná sedět obvykle na vejci předposledním. Letos podobně jako loni začala sedět "napevno" den před snesením pátého vejce, tedy ve středu 22. dubna, kdy už ji také sameček pravidelně střídal, a také v noci ze středy na čtvrtek už přespala na hnízdě. My lidé pochopitelně nepoznáme, kdy doopravdy začne vejce hřát a spustí tak vývoj zárodků. Ale doufáme, že stejně jako samičky v letech minulých ví, co dělá.

 Samička střídá samečka v sezení na vejcích (2016/04/22)

Samička se před vystřídáním na vejcích ohlíží vzhůru na dění na lešení (2016/04/22).

Výroční vejce

Dnes přibližně v půl páté odpoledne snesla "naše" poštolka třetí letošní vejce, které je dle statistických údajů v pořadí výročním vejcem v pořadí padesátým z těch, který byla od roku 2007 v koutě naší lodžie snesena.

 

Středa třináctého

Středa třináctého zřejmě nemá tak špatnou pověst jako pátek. Den po schůzi, která měla přinést informace o stavebních úpravách našeho a sousedících domů, ale ukázala, že harmonogram připravovaných prací je dosud nejasný, snesla "naše" samička první vejce. Jaký osud ho čeká a v jaké rejži se ocitlo a ještě ocitne, ukáže čas. Rýži nezmiňujeme náhodou, bylo nám řečeno, že odborníci, s nimž se představitelé SVBJ již ohledně poštolek radili, zajistí v případě potřeby šetrný převoz vajec do záchranné stanice - nejlépe v rýži.

Jaro je jaro

"Jaro je jaro, jaro je krásná věc, na jaře se myslí na lásku, myslí na ni pěnkava i jezevec, kdekdo má chuť na rozmnožování, je to příjemné, říká si pěnkava, je to užitečné, říká si jezevec, je to příjemné i užitečné, říká si sedmihlavý drak" v bajce Miloše Macourka Sedmá hlava. A naše poštolky nečiní výjimku. A tak snad na rozdíl od sedmihlavých draků nevyhynou.

Kde by to bylo nejlepší?

Samička v posledních dnech vytrvale zkouší, kde by bylo nejlépe snésti vejce. Posed v hnízdním koutě na písku a štěpkách zřejmě není pro nito pravé. A tak to zkouší i před bedničkou, kde je příjemný podklad ze starého šindele, nebo v bedýnce která již tradičně ohražuje prostor hnízda. Dáváme tam obvykle podle našeho lidského názoru drsné kusy dřeva, borové šišky a vůbec takové předměty, které by měly poštolčí samičku odradit od toho, aby vysedávala moc na dešti. Ale naši letošní samičku to neodazuje. Začala si včera v tomto nepřívětivém podkladu vytáčet hnízdní důlek aprovádět důkladný úklid spojený s vyhazováním kusů dřeva. A pak, že si prý poštolky hnízdo nestaví...

Není to apríl

Dnešní den byl 110. mezinárodním dnem ptactva. Slaví se ve výroční den podpisu  „Mezinárodní konvence o ochraně užitečného ptactva“ od roku 1906. A taky měl býti správně dnem aprílových žertíků, i když lešení, které včera vyrostlo před oknem naší ložnice, za ně zrovna nepovažujeme. Se dnem ptactva pak mělo společného asi jen to, že na ně "náš" sameček v průběhu dne několikrát usedl.

Cizinec není našinec

Dnes kolem poledního letního času (poštolky se ovšem našimi lidskými výmysly nedají zmást) bylo v naší lodžii obzvláště živo.Objevil se zde totiž cizí sameček a drze prozkoumával hnízdní kout. Samička, která tou dobou vyhlížela z bidýlka na protější straně lodžie u dveří samečka s proviantem, si něco takového ovšem nemohla dát líbit a tak slétla dolů a vetřelce vystrnadila.

Dokonale vybavené hnízdo a k tomu svůdná samička ovšem zaujaly vetřelce natolik, že se takřka obratem vrátil a snažil se samičku okouzlit a nalákat do hnízda. Taková drzost ovšem byla pro samičku v podstatě vítanou záminkou k pranici.

Velikonoce s poštolkou

Velikonoce měly v naší lodžii sváteční charakter a nesly se v duchu očekávání věcí příštích. V zavedené poštolčí domácnosti už se samička příliš nevzdaluje od hnízda a nechává se zásobovat samečkem. Ten se objevuje pravidelně zhruba po hodině s hrabošem, takže zásobování rozhodně nevázne. Zřejmě má někde poblíž spižní skrýš, jak to už známe z let minulých.

Velikonoce bez vajec?

Velikonoce se už kvapem blíží, ale i když ruch kolem míst, která si poštolky vyhlédly nejen u nás k zahnízdění, čilý, tak se možná poštolčích velikonočních vajec letos nedočkáme. A tak jsme použili ku přání veselých svátků velikonočních všem přátelům poštolek starší snímek prvního krásně kropenatého vejce z roku 2009. Poštolčí pár pod ním je ten "náš" letošní.

Další sezóna může začít

Dnes (12.3.2016) jsme přesně po roce instalovali a spustili poslední dvě kamery v poštolčí lodžii. V provozu tedy jsou kamery sledující:

1. Hnízdo zepředu
2. Hnízdo shora
3. Prostor před hnízdem
4. Lodžie a bidýlka nad hnízdem
5. Prostor přede dveřmi
6. Kout přede dveřmi
7. Bidýlka u dveří

V podrobném rozlišení je přenos dostupný zde.

Hlavní aktéři s námi trávili celou zimu:

 

Samička vrtí hnízdní důlek; 28.2.2016

 

 Sameček pozoruje samičku, která sedí nad ním na skříňce; 29.2.2016

Ostře sledovaná hnízda

S prodlužujícím se dnem a rostoucí chutí poštolčích párů zabrat si místo pro hnízdění na letošní sezónu jsou postupně znovuuváděny do provozu i kamery, které tato hnízda sledují. Monohde jako v německém Rosenheimu nebo Hamburgu kamer s novou sezónou přibylo. Jejich přehled vedeme již několik let; ten aktuální najdete zde.
Letošní sezóna se zřejmě bude muset obejít bez dvou stálic: švýcarského Muttenz, kde v loňském roce byly definitivně vypnuty kamery sledující oblíbený poštolčí pár Borni a Bianca a holandské vodárenské věže ve Scheveningen (Dunea) - alespoň ne prostřednictvím oblíbených stránek Beleef de lente, kde se letos žádné poštolčí hnízdo mezi ta sledovaná zatím  neprobojovalo.
Jinde už je ovšem ledacos k vidění, především tam, kde poštolky, tak ty jako u nás trávily zimu.

 V Birminghamu poštolčí pár využívá hnízdo jako úkryt i přes zimu.  Sameček na hnízdě 2016-02-14

Plus tři

Poštolčí pár, který s námi tráví tuto zimu, bere předjaří docela vážně.  
S notnou dávkou předjarního optimismu jsme tedy dnes odpoledne (13.2.2016) zprovoznili přenos z lodžie dalšími třemi kamerami a jednu ze dvou zimních opět přesměrovali do hnízda. Můžete tedy nyní sledovat:

1. Hnízdo zepředu
2. Prostor před hnízdem
3. Lodžie a bidýlka nad hnízdem
4. Bidýlka u dveří
5. Kout přede dveřmi

Se zprovozněním zbylých dvou raději počkáme, až bude jistější, že teploty nebudou klesat pod 5^oC.

Pozn. Sledovat dění v podrobnějším rozlišení možno zde.

Jaro na obzoru?

Ještě nebyly hromnice a vánoční stromeček dosud trůní v lodžii, ale kolem něj už to vypadá jako na jaře. Nejen vypadá, ale dění je dopovázeno typickými zvuky samečka tikajícího na hnízdě, samičky lákající samečka, radostného křiku při páření, které jsou spolehlivým ranním budíčkem pro nás lidi domácí. Sameček už také občas donese samičce hraboše. Rozruch začal ve čtvrtek kolem poledního, kdy se kolem lodžie začal potloukat cizí sameček, což pár, který tu ncuje po celou letošní zimu náležitě pobouřilo a dalo jim možnost poprvé se letos poprat. Už tu byla nuda a teď se zjevně baví.

  

Páření na zábradlí; 2016/01/31 

O poštolkách tažných, přelétavých a stálých

Poštolky obecné, které žijí u nás v České republice, jsou ptáky tažnými, přelétavými i stálými. Na zimu ty nejmladší, pro které je to jejich první zima, podnikají obvykle delší pouť na jih, někdy až do hloubi Afriky. Ty starší přelétají tam, kde jsou pro ně nejblíže lepší klimatické podmínky a dostatek potravy. Vydávají se většinou na jih a jihozápad, většinou ale ne dále než do Rakouska, Německa či Švýcarska. Na naše území se obdobně stahují poštolky ze severnějších zemí (Saska, Polska, ale i Švédska či Finska). Část našich poštolek, především těch starších, pak zůstává přes zimu v blízkém okolí hnízda. Samci se přitom drží u hnízda, které si už hlídají pro příští sezónu, více. Samice se spíše toulají.